Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
A teď se v tom čert vyznej. Desert Storm jsem si po jejich „Divadle šílenství“ zaškatulkoval v kategorii „brát jen v případě mimořádného hudebního vyhladovění“. S jejich loňskou novinkou „Invaze bláznů“ se něco změnilo. I když paralely na předchozí počin (respektive na jeho vnímání) jsou víc než zřetelné, nelze dezertům upřít, že mají snahu se vyvíjet, nezůstávají na místě a jsou sví. Toto zhodnocení však jen těžko zodpoví otázku, zda je na místě s Desert Storm zahrát „škatule, škatule…“ a přesunout je do jiného boxu...
Jednoho mrazivého lednového dne, v sobotu 23.1.2010, se v pražském klubu Exit Chmelnice uskutečnil v pořadí druhý festival toho nejextrémnějšího metalu, a to Kinder Grinder fest. Po loňském debutovém ročníku, kde v čele soupisky stáli maniaci Birdflesh, se letošním headlinerem stali naši západní sousedé Blood. Tato formace si svůj death/grind hrne již od poloviny 80.let a právě oni stáli u zrodu tohoto „nemocného“ žánru. Mrzlo až praštělo, ale na festival se vypravilo opravdu nemálo nadšenců. Troufám si říci, že takhle..
Ostrava znamenala druhou zastávku českého miniturné italské kapely Revoltons. Po velmi vydařeném a překvapivě docela slušně zaplněném koncertě v Praze slibovala Ostrava ještě větší sběh lidu a to především díky předskakování domácí Salamandry, která má ve svém městě vždy slušnou návštěvnost. Tančírna se už pomalu stává tradičním hostitelem větších metalových akcí a ačkoli to není místo úplně ideální, účelu posloužilo. ..
Český black metal s rockovou melodikou a občasnými gothic intermezzy, jednodušší kompozice. Instrumentálně je deska zahrána dobře, ale z alba necítím energii, gesto, sílu, osobitost. Standardnost podání, přepjatě stylizovaný výraz. Jako přesvědčivé a intenzivní mi nepřijde ani podání blackmetalu ani v něm inkorporované rockové beglajty, riffy či sóla. Naopak ale potěšilo příjemné a chytlavé gothic/dark-ambientní instrumentální outro na klávesy s elektronickou „synkopovou“ rytmikou. V sestavě je na coveru alba psán bubeník, ale nejsem si jistý, zda bicí nejsou automatické..
Je fajn, že tuzemští OPITZ myslí na sběratele CD. Booklet jejich nového EP „Globální orgie – striktní protokol“ je netradičně udělaný a nepostrádá příjemný vtip. Ostatně, už samotný obal zaujme. S hudbou samotnou už to tak slavné bohužel není.
Příjemný punk s bigbítovým odérem hrnou mladíci VHS z Krkonoš. Díky jejich nenáročné muzice se člověk vrací do přítmí vesnických kulturních sálů, kde bezstarostně trsají všichni – pankáči, metaláci, skinheadi, popíkáři. Prostě žádné bariéry. Jednoduché texty, ještě jednodušší muzika. Každý nemusí DREAM THEATER, že?
VHS dokáží ze svých nikterak oslnivých muzických schopností vymačkat absolutní maximum. Skladby mají hitové ambice, perfektně se poslouchají a hlavně nezavání trapností..
Zpívám rád a je to na mě doufám znát… Kdyby si tohle (a klidně i ve svém rodném jazyce) pozpěvoval tahoun faerských Týr Heri Joensen, věřil bych mu to do posledního písmenka. I na svém pátém albu totiž Týr vítězně vztyčili svůj prapor, zejména díky famózním vokálním kouskům. Jistě, jsem tak trochu nespravedlivý k osazenstvu drakaru, které se k mikrofonu nedostalo, protože svižné a barevné bicí ženou nahrávku „By The Light Of The Northern Star“ nekompromisně kupředu, chytlavé riffy nakopávají..
Mladá italská power/thrash metalová kapela Revoltons zřejmě dostala od příbuzensky spjatých Raintime o České republice jen ty nejlepší reference, protože se k nám bez regulérního turné vydali hned na tři koncerty. Ten první z řady Praha-Ostrava-Brno se konal v pražském Exitu. Takové kapely to obecně nemají jednoduché s návštěvností, ale tentokrát se pořadatelům podařil dobrý tah. Díky podpoře Salamandry (na všech třech koncertech) a v Brně i Eagleheart, bylo minimálně v domovských městech předkapel o slušnou návštěvu postaráno. ..
Vyšel „Ritual“. Okamžitě se začal šplhat po žebříčku hitparád k vrcholu a tak nebylo divu, že se Master´s Hammer objevovali na veřejnoprávní televizi vedle Janka Ledeckého, Karla Gotta nebo Helenky Vondráčkové (pche!). Začaly chodit nabídky na koncerty... Štorm a jeho banda je stále odmítali a všechny promotéry chtěli okamžitě napíchnout na žhavé pekelníkovy vidle. Aby také ne. Byli si moc dobře vědomi, že sílu studiové produkce nikdy nejsou sto předvést naživo a Štorm posléze přiznal: „Pravdou je, že většina z nás skoro vůbec..
Po roce a půl vychází druhý díl legendárních „keeperů“ a je to úplně jiný pivo než jednička. Možná se to dá přičíst jako jeden z mála kladných bodů vydávající firmě „Noise“, která svým rozhodnutím oddělit oba díly časovou pauzou dopomohla k tomu, aby se vychytaly všechny mouchy, zpevnila hudební struktura a dopilovaly veškeré jemně melodické nuance. Každopádně dvojka působí mnohem kompaktnějším a především vydařenějším dojmem. ..
Při pohledu na grafiku debutového EP ruského projektu ALVHEIM je jasné, že tady se na žádnou pompu a naleštěné melodie hrát nebude. A skutečně, hlavní postava projektu Alvar si s nějakou dobou hlavu neláme, drtí si svůj archaický black metal, který je ostrý jak pila (hlavně po zvukové stránce). To však ale neznamená, že by měla být „I Et Fjort Fortid“ okamžitě špatnou záležitostí. Tak tomu není v žádném případě.
Projekt ALHEIM čerpá z vikingské tématiky. Nesnaží se ale příliš vstupovat na epické pole..
Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami žil jeden král a ten měl tři syny. Ten král se jmenoval Rock n´roll a jeho synové Bill Haley, B. B. King a Chuck Berry. A všichni tři dělali jménu svého otce čest a světu ukázali, jak to přesně jejich tatík myslel. Inu, vzhlédl se v nich jednou také jeden skotský výrostek, který se pyšnil jménem Angus Young a po jejich vzoru vzal do ruky kytaru, aby se svým bratrem a dalšími třemi asociálními typy založil v Austrálii začátkem sedmdesátých let kapelu AC/DC a posléze s ní dobyl svět...
Koncert německé legendy U.D.O. byl opravdu nadmíru očekávánou událostí. Hodně k tomu přispělo přesunutí data jeho konání. Navíc se hlavní kapela mohla pyšnit opravdu dobrou sestavou předkapel. Z českých to byli osvědčení Salamandra a Seven a na poslední chvíli byli ohlášeni také švédští novicové Manimal, kteří, díky nadmíru povedenému debutu „The Darkest Room“, byli pro mě velikým lákadlem. Když se ukázalo, že je koncert vyprodaný a MoR Café bylo už brzy před začátkem slušně zaplněno, nebylo se moc čemu divit. ..
V červenci roku 2009 vydali po třech letech italští cyber-industrial-punkoví Dope Stars Inc. své v pořadí třetí album, které nazvali „21st Century Slave“. Po předchozích albech „Neuromance“ a „Gigahearts“ byla nová deska s napětím očekávána. Některé zklamala, některé potěšila.
S křížkem po funuse… a to doslova a do písmene. Již v době, kdy se mi dostalo do rukou album „Schizzover“ od brněnských Rhodian, objevil se na stránkách kapely epitaf sdělující, že po třinácti letech došlo k ukončení činnosti. Nicméně mi dovolte se ještě k albu „Schizzover“ vrátit. Už jen z úcty k jejich vlastnímu prohlášení, že na víc (než co předvedli na „Schizzover“) už Rhodian nemají a zároveň i díky vědomí, že si v tomto případě můžu dovolit pominout zaužívané „o mrtvých jen dobře…“ ..
Takhle schizofrenní desku teda jen tak nenajdete. Kdyby na mě přímo z obalu nekoukala sestava kapely, měla bych pocit, že každou ze čtyř skladeb na promu italských Spanking Hour minimálně nazpíval, dost pravděpodobně i složil a nahrál úplně někdo jiný. Uff...takováhle směsice stylů nacpaná do šestnácti minut? To je teda výkon...
Aktuální sólové album Big Bosse má na můj vkus velmi přepjatý výraz: pomalé skladby, čistý jemný zpěv, klavír, standardní stupnicová rocková sóla, vybrnkávání, přetažená vibrata na kytaru, chorusy... Osobně mne většinou neoslovily ani jednotlivé skladby ani melodická linka hlasu. Big Bosse mám zkrátka ve srovnání s touto jeho sólovou deskou bezmezně raději v ROOT. Album je pestré a melodické, ale podle mého osobního názoru až příliš. V jednotlivých skladbách hostují namátkou Bigbossův dlouholetý spoluhráč Blackie, členové ROOT, YNNITY, BAST, THIEF, ANNIE´S TRIP atd...|
Dnes je 25.7.2025, svátek má Jakub
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
|
[01.02.2010] [hodnocení: 6/10] |
KINDER GRINDER fest vol.2 - 23.1.2010, Praha, Exit Chmelnice
|
[01.02.2010] |
REVOLTONS, SALAMANDRA – 22.1.2010, Ostrava – Tančírna
|
[31.01.2010] |
|
[31.01.2010] [hodnocení: 2,5/10] |
OPITZ – Globální orgie – striktní protokol
|
[30.01.2010] [hodnocení: 5/10] |
|
[30.01.2010] [hodnocení: 7/10] |
TÝR - By The Light Of The Northern Star
|
[29.01.2010] [hodnocení: 10/10] |
REVOLTONS, SALAMANDRA – 21.1.2010, Praha – Exit Chmelnice
|
[29.01.2010] |
MASTER´S HAMMER - Když Satan pivo chlastá... 2/2
|
[28.01.2010] |
HELLOWEEN - Keeper Of The Seven Keys Part II.
|
[28.01.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[27.01.2010] [hodnocení: 7/10] |
BONAFIDE - Something´s Dripping
|
[27.01.2010] [hodnocení: 6,5/10] |
U.D.O., MANIMAL, SALAMANDRA, SEVEN – 19.1.2010, Zlín – Masters of Rock Café
|
[26.01.2010] |
DOPE STARS INC. - 21st Century Slave
|
[26.01.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.01.2010] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.01.2010] [hodnocení: 5/10] |
|
[24.01.2010] [hodnocení: 3,5/10] |